Návrat na hlavní stranu

Lidový oděv Luhačovického Zálesí

Lidový oděv na Luhačovickém Zálesí náležel v minulosti k horskému typu a využíval podomácku zpracované materiály jako sukno, konopné a lněné plátno. Postupně přejímal kupované materiály a nové, nížinné prvky. Vynikající úroveň má zdejší výšivka, uplatňující se nejen při výzdobě lidového kroje, ale i na vzácných a starobylých obřadních plachtách. Vyšívačské umění prošlo složitým vývojem od jednoduché stylizace funkčních spojovacích stehů k výtvarně i technicky náročným kompozicím. Součástí ženského svátečního kroje byl také modrotisk, produkovaný v místních i vzdálenějších dílnách.

Modrotiskové přední sukně - fěrtochy, byly v polovině devatenáctého století alternativou k barevným tiskům na bílém plátěném podkladě. V tomto období se skladba ženského tradičního oděvu ustálila na těsném rubáči s oplečím, na kterém se nosily rukávce starého typu, s úzkým stojatým límečkem a příramky zdobenými smetanovou výšivkou, na rukávech s barevně vyšitým volánem. Sukně ("leknica" z bílého plátna, modročerná nebo potištěná barvířská) byla hustě vrapena do pevného pásku, dlouhá do poloviny lýtek. Přes rukávce nosily ženy soukennou vestu "kordulu" s kulatým výstřihem. Součástí tradičního oděvu byly původně bleděmodré nebo později bílé pletené punčochy a soukenné červené boty "střívě" s dřevěnými podpatky, které později nahradily černé holínky. Na hlavě nosily ženy červené tištěné šátky s různými úvazy.


Tradiční podobu svátečního mužského lidového oděvu v polovině devatenáctého století představují bleděmodré soukenné šňůrované nohavice, plátěná košile příramkového střihu a s rovnými rukávy, vyšívaná na stojatém límečku a náramenících výřezovou výšivkou smetanové nebo zlatavé barvy, a soukenná vesta (bruclek) světle modré nebo vínově červené barvy. Klobouk se v tomto období ustálil ve tvaru "brúsku" - s rovným kulatým dnem a úzkou rovnou krempou. Součástí svátečního mužského kroje byla župica - soukenný kabát bleděmodré barvy zvláštního střihu a kožené holínkové boty, opatřené podkovovitými podpatky z kujného železa a modrými ozdobnými střapci. Pracovní mužský oděv se skládal z širokých konopných plátěných kalhot a nezdobené lněné košile. Patřil k němu široký kožený pás s několika přezkami a vnitřní kapsou, zpevňující při těžké práci pas a bedra. Nošení krojů zaniklo ve většině obcí na Zálesí na přelomu 19. a 20. století.
B.P., 2004

Literatura:
Václavík, Antonín: Luhačovské Zálesí. Praha 1930.
Černík, Josef: Záleské písně z okolí Luhačovic. Praha 1957.
Jelínková, Zdeňka: Záleské tance I. Tance točivé. Brno 1977. Ostrava 1980.
Pajer, Jiří: Záleský zpěvník. Březůvky 1990.

Zpracovala: Blanka Petráková
Muzeum luhačovického Zálesí, t. 577132883
e-mail: muzeum.luhacovice@seznam.cz
www.malezalesi.avonet.cz
www.muzeum.zlin.cz
07/2007 Vydání publikace Lidový kroj luhačovického Zálesí
07/2007 Vydání publikace Lidový kroj luhačovického Zálesí

Z TISKOVÝCH ZPRÁV A ČLÁNKŮ

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.malezalesi.avonet.cz

Typ záznamu: Lidové oblečení - kroj
AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 04.08.2007 v 06:18 hodin

Copyright 1999-2019 © Kam na Pardubicku, s.r.o.